Tenhle týden jsem měla narozeniny a dostala jsem nová LED světla, po kterých jsem už dlouho pokukovala. Fotit s denním světlem je skvělé a pravděpodobně to navždy zůstane mým nejoblíbenějším svícením, ale chtěla jsem trochu víc kreativní svobody. Navíc jsem nikdy nepracovala s barevnými světly a přišlo mi, že zrovna ke květinám by to mohlo perfektně sedět.
Hned druhý den, hned jak se mi dopoledne podařilo uspat mladšího syna, jsem vyběhla na zahradu a utrhla první kytku, která mi padla pod ruku. Volba padla na černuchu damašskou. Miluji ji ze dvou důvodů: pro její vzdušný, trochu exotický vzhled, a taky proto, že se každý rok poctivě sama vysemeňuje, takže se mi ji na zahradě ještě nepovedlo zahubit.
Napustila jsem akvárium a začala vymýšlet, jak černuchy pod vodou naaranžovat. Mimochodem, objevila jsem skvělý trik! Pod vodou je na upevňování květin výborná stará dobrá modelína. Klasický Florex v sobě stonky moc neudrží a při méně šetrné manipulaci se drolí do vody. A „flower frogs“ (omlouvám se, ale český název neznám) mají tak silné hroty, že na ně jemné stonky černuch prostě nenapíchnete.
Jenže ve chvíli, kdy jsem si začala hrát se světly a ladit barevné kombinace, zafungoval spolehlivý mimi radar. Syn se probudil po patnácti minutách, přestože mi běžně velkoryse věnuje celou hodinu.
Na pořádné experimentování jsem tak bohužel neměla dost času a výsledkem si nejsem úplně jistá. Respektive – samotná fotka se mi líbí, ale nejsem si jistá, zda zapadá do série, na které průběžně pracuji. Co myslíte?
Kromě samotného focení si sem chci uložit ještě dvě fotky jako vzpomínku. Staršího syna totiž odmala zapojuji do svého tvůrčího procesu. Vyrůstal obklopený květinami a naučil se díky tomu tu nejkrásnější věc: cestou ze školy trhá kytky a nosí mi je do vázy.
Naposledy mi přinesl větvičku divoké růže. Když opadala, všimla jsem si, že její okvětní lístky připomínají malá srdíčka. Možná je to trochu klišé, ale prostě jsem si je musela vyfotit a vylistovat.
