Většinu týdne jsem strávila tím, že jsem doma poctivě třídila věci. Cítila jsem totiž potřebu provětrat celou domácnost a s ní taky svou vlastní hlavu. Potřebovala jsem si zkrátka vyčistit prostor, aby v něm mohly začít vznikat nové nápady, úvahy a projekty. Musím kolem sebe cítit volný prostor, abych ho mohla začít zaplňovat nápady.
O víkendu jsme pak s rodinou vyrazili na výlet do Písku a mně se po dlouhé době zase hrozně dobře fotilo. Dokonce jsem si dala tu práci a lovila záběry o zlaté hodince. Jednou to bylo úplně dobrovolně, když jsem rodinu vytáhla na podvečerní procházku. A podruhé nedobrovolně, když jsem se marně a nekonečně dlouho snažila uspat mladšího syna.
V pátek jsem si konečně zase koupila notýsek na nápady. Dřív jsem bez takového sešitu nedala ani ránu, ale poslední dva roky jsem ho z nějakého záhadného důvodu neměla. Proboha proč?! Netušila jsem, jak moc mi tenhle hmatatelný prostor pro myšlenky chyběl. A tak, zatímco malý tři hodiny bojoval se spánkem, já jsem měla médium, kam jsem svoji frustraci mohla přetavit do podoby básně.
V sobotu dopoledne jsme jeli na návštěvu ke známým a potvrdilo se mi, že vesmír vám často pošle přesně to, co v danou chvíli potřebujete. Letos jsem, jak víte, na zahradu dost rezignovala – z nedostatku času, ale hlavně z pocitu, že mi tam nic nejde a roste mi tam jen tráva a psí víno.
Jenže kamarádka měla na zahradě přesně ty nádherné, bujné záhony, o kterých roky snívám. Postrčila mě tím správným směrem, dala mi pár praktických rad, jak to uchopit u nás doma, a mně se do žil vylila nová naděje. Snad už to příští sezónu konečně vyjde!
A na závěr jedna naše rodinná tradice. Se starším synem máme zábavný rituál: na každém výletě nebo dovolené se snažíme najít ty absolutně nejhnusnější, nejkýčovitější pohlednice, které pak posíláme příbuzným. A přísně je pak kontrolujeme, aby je měli vystavené na lednici!
Tentokrát jsme do našeho pátrání po estetickém dnu zasvětili i paní prodavačku v píseckém turistickém centru. Byla z náš tak nadšená, že prohrabala šuplíky, vytáhla nějaké už dávno vyřazené poklady z minulých dekád a ještě nám je dala úplně zadarmo. Ochota ostatních dělat lumpárny mě vždycky mile překvapí.
