Návrat z polské idylky do reality byl tentokrát poměrně drsný. Čekalo na mě hned několik pěstitelských fackek.
Za prvé, moje milovaná rozkvetlá terasa během naší nepřítomnosti úplně vyprahla. Čeká mě tedy nová vlna sázení a investic. Když jsem šla obhlížet situaci do Hornbachu, narazila jsem tam na regál s cedulí: „Rostliny odolné klimatické změně“. Trochu mě z toho zamrazilo. Není to vlastně strašidelné, že už i v hobby marketu nakupujeme podle scénářů globálního oteplování?
Aby toho nebylo málo, doma mezi pokojovkami vypukla apokalypsa. Myslela jsem si, že nad vlnatkami, které mi už dřív zničily několik rostlin, mám vyhráno. Jenže tyhle bestie se mé dovolené rozlezly snad do každé dosud zdravé rostliny v bytě. Oficiálně jsem jim vyhlásila chemickou válku a nastříkala je tím nejsilnějším sajrajtem, který mi mohli prodat v zahradnictví bez diplomu v oboru chemie.
Ve snaze udělat těm zbídačeným chuděrám aspoň trochu dobře, jsem se rozhodla rozhodla nechat je letnit venku na terase. Našla jsem jim podle mého názoru perfektní stinné místo. Jenže mi nedošlo, že v průběhu dne na tenhle „stín“ na nějakou dobu praží slunce. Výsledek? Hrozným způsobem popálené listy. Vážně se mi teď na tomhle zeleném písku vůbec nedaří a všechno, na co sáhnu, dříve či později zhyne.
Naštěstí jsou tu věci, které mě spolehlivě vrací do klidu. Nebyl prostor na focení zátiší, tak jsem si zalezla k pletení. Pomalu finišuji svetr, který se mi na jehlicích drží už od listopadu.
A taky jsme si udělali krásné odpoledne se starším synem a vyrazili do kina na Toy Story. Musím říct, že mě to mile překvapilo. Ten motiv, kdy klasické hračky bojují proti tabletům a digitálnímu světu o pozornost dětí, je až nečekaně aktuální.