Minulý týden se nesl ve znamení cestování, oslav a taky jednoho nečekaného estetického aha-momentu. Pokračovali jsme totiž v oslavách synových narozenin, tentokrát u nás doma.
Při chystání výzdoby jsem zjistila, že se mi začíná líbit žlutá barva! Úplnou náhodou jsem zkombinovala žluté balonky a žlutý balicí papír a výsledek mě nadchl. Vypadalo to skvěle! Příští rodinné oslavy začnu cíleně barevně ladit. Bude to zábava realizovat a i fotky do fotoknihy budou líp ladit.
Hned po oslavách jsme sbalili kufry a odjeli na dovolenou do Polska. Pro mě to byl čas hlavně na doplňování mé kreativní zásobárny. Dokumentovala jsem naše výlety a trénovala si fotografické oko tím, že jsem hledala krásné světlo. A když se zrovna nechodilo po památkách, poctivě jsem dobíjela baterky a relaxovala ve vířivce.
Navštívili jsme i místní skanzen. Vždycky, když procházím mezi starými chalupami, trochu závidím lidem v minulosti, že většinu předmětů, kterými se obklopovali, si dokázali vyrobit sami. Vím, že je to ode mě hodně romantizující a zúžený pohled na historii – žili tak zkrátka proto, že museli, a jejich život byl tvrdý.
Přesto mě ta jejich soběstačnost a nezávislost fascinuje a pokaždé mě to doma dovede k radikálnímu třídění věcí. Jak je možné, že věcí v domě neustále přibývá, i když člověk skoro nic nového nekupuje?
