Když minimalismus nebyl jen módním výstřelkem

Velice ráda na Pinterestu procházím fotky dokonalých, minimalistických bytů, kde je všechno čistě bílé, v perfektním stavu a bezchybně naaranžované. Vždycky mě to inspiruje k tomu, přerovnat doma nějakou skříň a zamyslet se nad tím, jestli jsem něco nekoupila zbytečně.

Když jsem byla v létě ve Švédsku, navštívila jsem nádherně zařízený skanzen z doby, kdy minimalismus nebyl “jen” moderní filosofií, ale životní realitou většiny lidí. Interiéry bez kousíčku plastu, bez věcí na jedno použití a bez reklamních vzorků kosmetiky se mi líbily tolik, že jsem se rozhodla podělit se o ně s vámi a nenechat na ně sedat prach na disku počítače.

Taky na vás při prohlížení dýchá taková nostalgie?

minimalismus

minimalismus

minimalismus

minimalismus

minimalismus

minimalismus

minimalismus

minimalismus

minimalismus

Nejoblíbenější knihy roku 2017

Podle Goodreads jsem v předchozím roce přečetla 14 564 stránek. Nejpopulárnější knížkou, kterou spolu se mnou přečetlo nejvíc uživatelů serveru, bylo Jako zabít ptáčka od Lee Harper a nejdelší Američtí bohové od Neila Gaimana. Jaké publikace ale pro mě byly těmi nejzajímavějšími a nejvíc obohacujícími?

Nejoblíbenější knihy roku 2017

Na západní frontě klid – Remarque
Nebylo dobré rozhodnutí vzít si tuhle knížku na letní dovolenou. Ale rozhodně bylo dobré přečíst ji. Od střední jsem se některým klasickým dílům vyhýbala, protože mi moc připomínaly biflování na maturitu, ale už párkrát se mi potvrdilo, že se nestaly klasikou pro nic za nic.
Ještě jsem se nesetkala s knížkou, ve které by tak sugestivně a přitom bez jakéhokoli patosu byly vylíčeny zážitky ze zákopů první světové války. Otupělost, zmar, nepochopení toho, jak se může dít něco tak hrozného, odloučení od společnosti, která se nedokázala vžít do toho, co vojáci na frontě prožívají. Vše vyprávěno optikou studenta gymnázia, což výpovědi dodalo ještě strašidelnější tón.

Už před přečtením téhle knížky jsem byla dost silně pacifisticky smýšlející, ale tohle mé přesvědčení ještě utvrdilo a přála bych si, aby každý, kdo prosazuje válečná řešení současných konfliktů, si na jeden večer sedl do nějakého tichého koutku a knihu si přečetl.

Předběžné varování – Gaiman
Nechápu, jak jsem ještě před rokem mohla o Gaimanovi vědět jen to, že napsal Nikdykde, a blahosklonně jeho další tvorbu ignorovat. Čirou náhodou jsem jednoho lednového večera loňského roku zavítala na jeho blog a dřív, než jsem se nadála, už jsem na Amazonu objednávala jeho nebeletristickou View from the Cheapseats. Po přečtení krátkého eseje o knihovnách jsem se stala fanynkou.

Přiznám se, že některé jeho knížky mě nijak zvlášť nezaujaly – třeba všemi opěvovaní Američtí bohové. Ale sborníku povídek Předběžné varování jsem propadla. Ten chlap má totiž fakt velkou fantazii. A když se to zkombinuje s jeho literárním uměním, vede to k tomu, že po každé přečtené stránce si musíte dát na chvilku pauzu, abyste si plně vychutnali, co dalšího vám zase naservíroval.
Gaimanova tvorba mě vždycky nakopne k tomu, abych se začala snažit psát. Tak snad to konečně jednou vyjde.

Nenechte si ubližovat – Al Marewa
Kniha o sebeobraně by reálně asi k ničemu moc nebyla. Jak jsem si ověřila, chce to trénovat, trénovat a trénovat. Ale i tak mě obohatila mnohem víc, než bych čekala díky tomu, jak velký důraz při řešení (převážně vypjatých) situací kladla na vlastní úsudek a intuici. Dřív jsem potřebovala mít na všechno poučky a jasná řešení a své instruktory jsem zasypávala tunou hypotetických situací a chtěla po nich znát jejich optimální řešení.

V knize je propagována myšlenka, že člověk má dát na svou intuici a vlastní zhodnocení dané situace, protože to je to nejlepší, co v danou chvíli může udělat. Úvaha se mnou zůstala i mimo hodiny sebeobrany a pomohla mi mnohem víc začít spoléhat sama na sebe a vlastní úsudek.

Mohly by vás zajímat i moji favoriti loňského roku, kde se to hemžilo převážně literaturou faktu – nějakým tím budhismems, okupací Číny nebo cestopisem po malajsijké džungli.

Jaké byly vaše nejoblíbenější knihy roku 2017? Budu moc ráda, když se o ně podělíte v komentářích.

Mlžný svět

Včera večer jsem rozečetla Magického průvodce městem pod pahorkem. Knížka vypráví o knižním nakladateli, který na základě úryvků rukopisu jedné spisovatelky prozkoumává své rodné město a hledá, kde je nejvyšší výskyt V-částic. Částic, které některým místům propůjčují magickou atmosféru.

Na čtení se pořádně nemůžu soustředit. Příliš to rozviřuje moji fantazii a vrací mě to do doby, kdy jsem začínala studovat vysokou a ve volném čase jsem se věnovala fotografickému projektu “Mlžný svět”. Cílem série bylo zachytit městské parky a různá obyčejná městská zákoutí s magickou atmosférou.

Ani už nevím, proč jsem s projektem přestala. Nejspíš se tahle záliba rozplynula ve SWAT analýzách a marketingovém mixu. Magický průvodce městěm mi připoměl, jak mě průzkumy nových lokalit bavily. A jsem odhodlaná se k nim zase vrátit a všechno pečlivě zdokumentovat.

Jestli hledáte trochu magické inspirace, určitě si knížku přečtěte a pod článkem se podívejte na několik starších fotek, které jsem nafotila pro Mlžný svět před pár lety. Doufám, že sbírku co nejdřív rozšířím o nové přírůstky.

Přečteno za říjen


Přečteno za říjen
George Orwell: Farma zvířat

Klasika, která si zaslouží všechnu chválu, kterou obdržela. Navíc je to příjemná jednohubka na jeden večer. To, že ji rychle přečtete, ale neznamená, že vám stejně rychle sejde z mysli. Naopak tam bude hezky trůnit dalších pár dnů a vy budete přemýšlet a přemýšlet.

5/5

Lajla Rolstad: Vlčí ostrov
Mám ráda cestopisy. Mám ráda příběhy o tom, jak se lidé učí být soběstační. Mám ráda popisy krásné krajiny a objevování krás jednoduchého života. A tahle knížka to všechno zkombinovala v příjemném mixu, který pohladil na duši a způsobil, že jsem několik dní snila o tom, jaké by to bylo sbalit si svých pět švestek a vydat se také toulat do Kanady.

5/5

Neil Gaiman: Předběžné varování
Obyvkle se povídkovým sbírkám vyhýbám, ale u Gaimana vždycky ráda udělám výjimku. S každou přečtenou povídkou bylo víc a víc patrné, že Gaiman je spisovatelský génius. Dokázat na pár řádcích živě načrtnout charaktery a atmosféru a k tomu ještě vymyslet neotřepané, nečekané zápletky dokáže jen málokdo. Jednotlivé povídky jsem četla jako zákusky k odpolední kávě a bylo to skvělé.

5/5

Michal Viewegh: Báječná léta pod psa
Spousta českých knížek ve mně vzbuzuje nostalgii tím, jak mi je popisované prostředí blízké. A Báječná léta pod psa nebyla výjimkou. Humorné příběhy zasazené do doby normalizace byly vtipné a mrazivé zároveň. Určitě všem doporučuji.

4/5

Přečteno za říjen
Přečteno za říjen

Na Sněžku a zase zpátky

Na Sněžku se vydáváme schválně brzy ráno, abychom se vyhnuli zástupu turistů. Od lanovky až na vrchol ale stejně jdeme jako v rojnici. Nemám z toho radost, ale výhled, který na nás nahoře čeká, nakonec moje chmury rozptyluje. Fotím jako o život a několikrát se ujišťuji, že opravdu nejsem v Alpách ale v Krkonoších.

Není to ale na velké zdržování se. Jsme zpocení a málo obléknutí a fouká tak ledový vítr, že se přestávám divit, že už tu tolik lidí přecenilo své síly a v zimě umrzlo. Scházíme pozvolna dolů. Vítr sice trochu slábne, ale turistů neubývá. Chápavě se usmíváme na ty, co se plahočí do kopce.

Je odpoledne a kručí nám v břiše. Prošli jsme sice kolem několika míst, kde jsme si mohli dát oběd, ale vždycky nás odradilo množství lidí. Davy se k mé představě romantického oběda uprostřed hor prostě nehodí. Raději chroupu další jablko a na mapě plánujeme, kudy se vydat, abychom si užili trochu samoty.

Konečně se dostáváme na úroveň, kde zase začínají růst stromy. Sundaváme mikiny, je nádherné teplo. A před námi se vynořuje přesně ta malá, zapomenutá restaurace, kterou jsem si tak přála. Objednáváme si česnečku, která opravdu chutná po česneku, domácí bramboráky a pivo a jsme spokojení.

Obloha se mezitím strašidelně zatahuje. Přidáváme do kroku. S plným žaludkem to jde samo. Po chvilce odbočujeme na úzkou lesní pěšinu. Po jedné straně je sráz, na druhé straně rostou vysoké jehličnany. V mechu svítí muchomůrky. Konečně jsme sami a já si připadám, jako bych se procházela po tajném elfím lese. Nejradši bych si sedla do trávy a chvilku se kochala, ale černé mraky mě přesvědčují, že je lepší pokračovat.

Na pokoj dorážíme necelých dvacet minut předtím, než začne pršet. Jsem unavená, mě bolí hlava z toho, jak pořád fučelo, ale rozhodně to stálo za to.

Na Sněžku

Na Sněžku

Na Sněžku

Na Sněžku

Na Sněžku

Na Sněžku

Na Sněžku

Přečteno za srpen

Přečteno za srpen

Erich Maria Remarque: Na západní frontě klid
Co za lepší letní knihu jsem si mohla vybrat, než právě Na západní frontě klid, že? Tohle sugestivní líčení zážitků ze zákopů první světové války ve mně vzbuzovalo mrazení v zádech snad na každé stránce. A pokud bych do té doby, co jsem knížku četla, ještě náhodou nebyla proti válkám a násilí obecně, tohle vyprávění by bez pochyb změnilo můj názor.

5/5

Alain de Botton: Umění cestovat
Na Bottona jsem narazila díky jeho vtipné přednášce o tom, proč si vezmeme špatnou osobu, a prostě mě chytil. Soubor esejů Umění cestovat předkládá různé přístupy, jak jinak než že se rozvláčně vyvalujeme na pláži, můžeme uchopit cestování. Ať už vydat se po stopách života slavných umělců nebo začít znovu objevovat naše přilehlé okolí. Nejedná se o nějaké život měnící čtení, ale užila jsem si to a plánuji ve čtení tohohle autora pokračovat.

4/5

Sheryl Sandberg: Opřete se do toho
Na Sheryl Sandberg jsem narazila díky její přednášce na TEDu o stále přetrvávající nerovnoprávnosti mezi muži a ženami na nejvyšších pracovních místech. Přednáška byla úžasná a vážně moc jsem se snažila mít ráda i tuto knížku, která přednášku rozvíjí víc do hloubky. Některé postřehy v knize jsou výborné, ale celkově se prostě nedokážu ztotožnit s tak silným kariérismem, jako byl v knížce prezentován.

3/5

Jack Kornfield: Po extázi prádelna
Kniha se zabývá tím, jak velká světová náboženství pracují s duchovním rozvojem a cestou za osvícením. Jde o něco náročnější čtení na udržení pozornosti, ale každá kapitola je tak nabitá informacemi, že by vydala na samostatnou knihu. Jedná se o knížku, ke které se kvůli všem těm moudrům a pravdám, vyplatí vrátit. A já to mám určitě v plánu.

5/5

Přečteno za srpen
Přečteno za srpen

Žádné impozantní vodopády ani dechberoucí skály

Sedím na malé mýtině pokryté mechem a vychutnávám si lesní ticho. Vypravila jsem se na výlet, abych si vychutnala, jak pozdní léto začíná zbarvovat krajinu do zlatozelené.

Neviděla jsem sice žádné dramatické horské štíty ani impozantní vodopády, ale po cestě mě chvíli doprovázelo pět bažantů a šla jsem po můstku, který byl tak zarostlý, že vypadal,  jako by byl celý spletený z trávy. Nejela jsem na slonovi přes hluboký deštný prales, ale kolem nohou mi poskakovaly malé žabky a zpovzdálí mě sledovala zvědavá veverka. Slyšela jsem datla a přes cestu mi několikrát přelétla sojka.

Nepochutnávala jsem si na žádném fotogenickém tropickém ovoci, ale sezobla pár nakyslých ostružin a marně se snažila najít aspoň trochu zralá jablka.

A nic z toho bych za žádnou exotiku nevyměnila.

křivoklátsko

křivoklátsko

křivoklátsko

křivoklátsko

Tak se dívej jinak

Nákup brýlí pro mě bývá agonickou záležitostí. Nejdřív se stresuji, jestli mi zase nepřibyly dioptrie, pak musím obejít deset optik, než najdu obroučky, které se mi líbí. A protože nejsem zrovna bystrozraký jedinec, při zkoušení musím být nalepená pět centimetrů před zrcadlem. Takže vidím ostře buď kombinaci brýlí a jednoho oka nebo brýlí a kořene nosu. Musím pak zapojit všechnu fantazii, abych si udělala alespoň trochu ucelenou představu, jak budu vypadat.

Minule mi tímhle koktejlem nepříjemných zážitků ještě trochu zamíchala optometristka, když prohlásila, že mi ty dioptrie trochu poladí. Díky tomu jsem si pak několik dní připadala jako po požití lehkých halucinogenů. Žádnou čáru jsem neviděla rovně, podlaha se zdála být výš, než je ve skutečnosti. A když jsem se při přípravě kávy podruhé praštila o dvířka kuchyńské linky, protože jsem neviděla jejich hranu, umínila jsem si, že zítra dojdu brýle hodit optometristce na hlavu.

Jenže mozek přes noc udělal nějakou svoji magii a ráno jsem přes brýle viděla tak rovně, jako bych je nosila odjakživa. A tak teď musím přemýšlet, co všechno v životě by bylo jasnější, kdybych se na to taky naučila dívat jinak.

Přečteno za červenec

V červenci jsem neměla moc času na čtení. Kdo by si bral knížky na roadtrip nebo na vodu? V měsíci jsem měla volný jediný čtecí víkend, ale povedlo se mi za tu dobu pokořit dvě knížky, aby tento seznam nezel prázdnotou. Co jsem přečetla?

Lilly Singh: How to Be a Bawse
Knížka od jedné z nejslavnějších Youtuberek na mě vyskočila náhodou. I když jsem se zapřísahala, že letos nebudu číst žádné do života kecající tituly, byla jsem v knižní nouzi a rozhodla jse se udělat výjimku. Nebylo to špatné čtení, knížka obsahuje užitečné rady, ale nejsem cílovou skupinou, pro kterou byla napsaná. Nějak se nedokážu přenést například přes to, když se v běžném textu používají hashtagy nebo přes neustále se objevující popkulturní narážky.

4/5

Robert Fulghum: Slova, která jsem si přál napsat sám
Knížky od Fulghuma jsou pro mě vždycky pohlazením na duši. Slova, která jsem si přál napsat sám, nemají klasický formát krátkých esejů jako jeho jiné knížky, ale jedná se o sesbírané citáty, které ovlivnily autorovo smýšlení. Jsou tématicky rozdělené a doplněné jeho komentáři. Přivedl mě k několika spisovatelům, které si chci přečíst. A celkově mě kniha dostala do dobré nálady, přesně jak jsem očekávala.

5/5

Jane Austen: Pýcha a předsudek
Z více směrů ke mně přišla chvála na to, jak je Austenová skvělá ve tvorbě charakterů. Navíc je léto a Pýcha a předsudek mi přišly jako vhodná prázdninová literatura. Potvrdilo se mi, že postavy v knížce jsou opravdu super a i když je jejich popisu věnováno jen několik řádků, dokázala jsem si všechny živě představit. Příběh byl předvídatelný (s ohledem na dobu, kdy byla knížka napsaná, se není čemu divit) a musela jsem přemýšlet, jak moc se knížkou inspiroval tvůrce Downton Abbey.

4/5

Irena Dousková: Hrdý Budžes
Příjemná jednohubka, na kterou mě nalákala kamarádka, která už několik let básní o divadelní hře, jež je napsaná základě této knížky. Mám ráda literaturu zabývající se komunistickým Československem kvůli tomu, jak málo informací o té době mám. Knížka má být hořkosladká komedie. Osobně jsem se u ní příliš nenasmála, ale to nijak nesnížilo požitek ze čtení.

5/5

Proč jsem začala fotit

Pamatuji se, že krátce potom, co jsem si koupila první foťák, jsem si dala za úkol, že budu fotit obyčejná místa ve svém okolí tak, aby měla tajemnou atmosféru. Udělala jsem to ze dvou důvodů. Chtěla jsem se místo stěžování začít těšit na sychravá podzimní rána, protože mlha je v mých očích neskutečně fotogenická. Ale hlavně proto, že jsem chtěla realitu kolem sebe udělat o trochu magičtější.

Když jsem fotila, ignorovala jsem odpadky rozházené po cestě a zamračené lidi chvátající do práce. Nečekalo na mě učení na zkoušku ze strategického managementu, ale byla jsem průzkumnicí neznámých krajů.

Ze stejného důvodu při focení portrétů tak ráda používám větrák na rozfoukání vlasů a nejraději fotím v protisvětle, protože je na něm něco podobně magického jako na mlze v parku.

Focení mi dává možnost utrhnout několik květin u tramvajové zastávky, rozložit je po stolku v obýváku a na pár minut se ponořit do představ o opuštěném zámku, v jehož jedné místnosti jsem, krčíčí se pod přikrývkou z pavučin, našla pomačkaný zápisník plný básní.

Kdy jindy se vám může přihodit tolik dobrodružství?