Nejoblíbenější zvuk

 

Ptala jsem se tě už někdy, jaký je tvůj nejoblíbenější zvuk?
Pro mě to vždycky bude zvuk letního větru za soumraku. To lehké ševelení, kterým k tobě promlouvají stromy, když přestane žhnout slunce a příroda se noří do hedvábných, namodralých tónů. Poodejdeš pár kroků od přátel, kteří se vesele baví kolem ohně. Sundáš si boty. Tráva tě nejdřív trochu studí na chodidlech a na krku tě lechtají vlasy, které se přidaly k onomu úžasnému, pradávnému tanci.
Kráčíš vpřed. Pomalu a s hlavou sklopenou pokorou. Zhluboka dýcháš a jediné, na co v danou chvíli myslíš, je to, jak k tobě plují vzpomínky na nadcházející dny. Cítíš klid a stálost v nekonečném pohybu kolem sebe. Příslib dobrodružství.
Pálí tě kůže na ramenou z celodenního pobytu na slunci, ale vítr tě jemně objímá a šeptá ti, že všechno bude, jak má být. A tak si sedneš na trávu, obličej nastavíš proudícímu vzduchu a necháš se unášet.
Chtěl bys vidět zvuky?

Uložit

Co jsem se naučila ve Skotsku

  1. že pokud chcete koupit v prodejně alkohol před desátou hodinou, způsobíte malý kolaps daného zařízení. Zablokují se pokladny a budou zalarmováni všichni sekuriťáci!
  2. že kruhové objezdy tam mají ještě častěji než ve Francii,
  3. že rozlišit, co je kruháč a co normální křižovatka, je občas docela problém, protože kruhové objezdy jsou často značené jen bílým flekem
    uprostřed křižovatky,
  4. že v některých částech Skotska fouká tolik, že stromy rovnou rostou nakřivo,
  5. že vypít v tom “lehkém vánku” kávu někde pod otevřenou oblohou, je doslova nadlidský výkon. Máte ji během minuty studenou a kelímek celou dobu musíte ostražitě hlídat, jestliže ho nechcete honit po půlce parku,
  6. že když turisti nosí dvě až tři vrstvy termo oblečení, místní chodí běhat ven v tričku a šortkách … a pořádné kožešinové čepici.