Přečteno za leden

Přečteno za leden

Michael Žantovský: Havel
Pustit se do téhle knížky chtělo trochu odhodlání kvůli tomu, že má přes pět set stránek. Pravidelně se mi odkrvovaly prsty, když jsem ji držela, ale obsah je tak zajímavý, že to za drobné fyzické útrapy stálo.

Nejvíc jsem ocenila, že kniha vlastně nebyla jen o životě Havla, ale zabývala se dobou, ve které žil. Dala mi do hlubších souvislostí významné události jako Pražské jaro, normalizaci, Sametovou revoluci nebo vstup do NATO. A přemýšlela jsem díky ní nad vekými hodnotami jako je pravda nebo zdvořilost. Vřele doporučuji. Kdy jindy číst tlusté bichle než za dlouhých zimních večerů!

5/5

Ladislav Špaček: Velká kniha etikety
Velká kniha etikety měla na Havla neplánovanou návaznost. Špaček působil na Hradě v době Havlova prezidentství a spousta jeho poznámek ve Velké knize etikety byla zmíněna i v Havlovi. Bylo hezké slyšet historky z více různých úhlů.

Kniha sama o sobě byla ve spoustě věcí užitečná, ale trochu mi přišlo, že se zabývá jen dvěma extrémy společenských situací – naprostým základem (pouštíme ženy do dveří) a pak tak formálními věcmi jako je recepce na vyslanectví, s čímž většina čtenářů nepřijde do styku. Knížka se četla rychle a příjemně, ale neodpověděla na všechny moje otázky.

4/5

Donal Ryan: Srdce na obrtlíku
Po předchozí literatuře faktu jsem měla náladu na něco odpočinkového, a proto jsem sáhla po Srdci na obrtlíku. Příběh z doby irské recese vyprávěný optikou dvaceti obyvatel menšího města nebyl špatný, ale nechytil mě u srdce.

Některé pasáže mi přišly zbytečně vulgární. Vzhledem k tomu, že každá kapitola byla věnována výpovědi jiné postavy, nezačala jsem ani s jednou sympatizovat. A příběh mě nepohltil tolik jako u klasicky vyprávěných románů. Zajímavá forma, ale pro mě nic, co bych si zamilovala.

3/5

Nedokončeno – Jaroslav Kmenta: Boss Babiš
Bosse Babiše jsem rozposlouchala a dostala se asi do dvou třetin. Kniha je nabitá fakty natolik, že se nesmíte zatoulat v myšlenkách, abyste neztrazili nit.

Popis Babišových podnikatelských praktik je přinejmenším dost smutný. A to, kolik lidí v republice to vůbec nezajímá nebo je ochotných nad tím za koblihy přivřít oči, ještě smutnější. Zbytek knížky už nejspíš poslouchat nebudu, ale i tak bych ji vřele doporučila všem, kdo si chtějí zase trochu “vylepšit” názor na českou politiku.

Jaké knížky jste v lednu přečetli vy?

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *