Mlžný svět

Včera večer jsem rozečetla Magického průvodce městem pod pahorkem. Knížka vypráví o knižním nakladateli, který na základě úryvků rukopisu jedné spisovatelky prozkoumává své rodné město a hledá, kde je nejvyšší výskyt V-částic. Částic, které některým místům propůjčují magickou atmosféru.

Na čtení se pořádně nemůžu soustředit. Příliš to rozviřuje moji fantazii a vrací mě to do doby, kdy jsem začínala studovat vysokou a ve volném čase jsem se věnovala fotografickému projektu “Mlžný svět”. Cílem série bylo zachytit městské parky a různá obyčejná městská zákoutí s magickou atmosférou.

Ani už nevím, proč jsem s projektem přestala. Nejspíš se tahle záliba rozplynula ve SWAT analýzách a marketingovém mixu. Magický průvodce městěm mi připoměl, jak mě průzkumy nových lokalit bavily. A jsem odhodlaná se k nim zase vrátit a všechno pečlivě zdokumentovat.

Jestli hledáte trochu magické inspirace, určitě si knížku přečtěte a pod článkem se podívejte na několik starších fotek, které jsem nafotila pro Mlžný svět před pár lety. Doufám, že sbírku co nejdřív rozšířím o nové přírůstky.

Proč jsem začala fotit

Pamatuji se, že krátce potom, co jsem si koupila první foťák, jsem si dala za úkol, že budu fotit obyčejná místa ve svém okolí tak, aby měla tajemnou atmosféru. Udělala jsem to ze dvou důvodů. Chtěla jsem se místo stěžování začít těšit na sychravá podzimní rána, protože mlha je v mých očích neskutečně fotogenická. Ale hlavně proto, že jsem chtěla realitu kolem sebe udělat o trochu magičtější.

Když jsem fotila, ignorovala jsem odpadky rozházené po cestě a zamračené lidi chvátající do práce. Nečekalo na mě učení na zkoušku ze strategického managementu, ale byla jsem průzkumnicí neznámých krajů.

Ze stejného důvodu při focení portrétů tak ráda používám větrák na rozfoukání vlasů a nejraději fotím v protisvětle, protože je na něm něco podobně magického jako na mlze v parku.

Focení mi dává možnost utrhnout několik květin u tramvajové zastávky, rozložit je po stolku v obýváku a na pár minut se ponořit do představ o opuštěném zámku, v jehož jedné místnosti jsem, krčíčí se pod přikrývkou z pavučin, našla pomačkaný zápisník plný básní.

Kdy jindy se vám může přihodit tolik dobrodružství?

Na co kolem sebe se díváte?

Když jsem před deseti lety začínala fotit, pracovala jsem na projektu, kterým jsem se snažila dokumentovat obyčejné městské parky, tak aby měly tajemnou atmosféru. Nedávno jsem si na tento projekt vzpomněla a řekla si, že bych mohla vyzkoušet něco podobného, ale s videem. Vypravila jsem se na Roztyly, které osobně nepovažuji za příliš fotogenické místo, a snažila jsem se kolem zastávky metra zachytit co nejhezčí věci. Výsledkem je následující video.

Na co kolem sebe se díváte vy?