Co jsem se naučila ve 4. měsíci mateřství

  1. Kamarádka: “Mateřství a Stockolmský syndrom jsou si v některých ohledech dost podobný – v obou případech milujete svého věznitele.”
  2. Mám ráda multifunkční věci. Třeba takové přebalovací tašky. Proč do nich rvát plenky, když přihrádky můžete použít k bezpečnému uchování objektivů?
  3. Kočky jsou neuvěřitelně empatická stvoření. Dokážou najít tu pravou chvíli, kdy už máte nervy na pochodu…a pak vám pozvraci křeslo.
  4. Pohostinnost na mateřské: Uvařím nám něco dobrého. Třeba čaj.
  5. Není moc děsivějších zvuků, než slyšet ve dvě v noci neklidné převalování v postýlce. 

Co jsem se naučila ve 3. měsíci mateřství

  1. Ve třetím měsíci už prý miminka mají pravidelný režim. Pravidelnost ale může znamenat i to, že se bude nejvíc vztekat přesně ve chvílích, kdy něco potřebujete zařídit.
  2. Barvení vlasů, když si mlaďoch dává šlofíka, není rozumné. Své probuzení si totiž načasuje přesně na dobu, kdy barvu potřebujete smýt, a bude se dožadovat alespoň půl hodiny nošení. 
  3. Ano, když necháte na hlavě barvu o půl hodiny déle než je v návodu, nehledě na odstín z ní vždycky vyleze černá.
  4. Nepotřebujete adrenalinové sporty. Vzrušení si užijete víc než dost, když se mimčo před cestou ven budete snažit obléknout.
  5. A ještě k tomu se budete otužovat, protože sami raději budete mrznout, než abyste se ještě za šíleného řevu zdržovali v předsíni.
  6. Pobyt ve vinném sklípku je pro kojící ženy utrpení. To nepotřebuje žádný další komentář.

Co jsem se naučila ve 2. měsíci mateřství

  1. Uvidíte tolik východu slunce jako nikdy předtím v životě.
  2. Po dni, kdy budete prcka celou dobu nosit v náručí, se neubráníte vzpomínkám na loňský rok, kdy jste si nosili jen skleničky vína.
  3. Než jsem měla dítě, myslela jsem si, že nejúžasnějším vynálezem lidstva je myčka nádobí. Teď už je mi jasné, že je to dudlík.
  4. Poznáte spoustu nových lidí – pošťáka, prodavačky, knihovníka, opraváře. Budete si totiž ochotni povídat doslova s kýmkoli, kdo umí mluvit.
  5. Bezbariérové vlaky jsou sice fajn, ale po těch schodech k nástupištím má člověk s kočárem doletět, nebo co?
  6. Oprášíte znalosti z matematiky, když budete na milimetry přesně počítat, kolik můžete v noci vypít alkoholu, aby se stihl odbourat před dalším kojením.
  7. Kamarádka: “Jsem zastánce kontaktního rodičovství. Vždycky kontaktuji někoho, kdo mi to dítě pohlídá.”

Co jsem se naučila v 1. měsíci mateřství

  1. Poznáte své město z úplně jiné stránky – podle toho, z jakého úhlu na dané trasy dopadá slunce a z jak moc drncavého povrchu jsou udělané.
  2. Ušetříte za sauny. O pocení se postará mimčo, které se bude chtít bez přestání chovat.
  3. Ostatně ušetříte i za posilovny, protože při chování přeci nebudete pohodlně sedět, ale hezky si to budete štrádovat po bytě.
  4. Objevíte kouzlo studené, tedy spíš vystydlé kuchyně. Jaký blázen by taky chtěl v těhle vedrech pít teplou kávu!
  5. Zjistíte, že spousta činností se dá dělat jen jednou rukou (viz bod 2) – uklízení, čištění zubů, líčení…
  6. Změníte se vaše chuťové preference – nejlepší jídla jsou ta vidličková. Rozuměj, že se u nich nemusíte obtěžovat s nožem (viz bod 2).
  7. Chvilky volného času budou rozkouskované do deseti minutových intervalů, kdy mimčo předstírá, že spí. Díky tomu se naučíte být velice efektivní s tím, jak čas využíváte.
  8. Je jistá šance, že budete mít zvýšené sklony k alkoholismu.
  9. Ale prý se to tak za pět let zlepší, takže pohoda!

Co jsem se naučila při čekání na porod

  1. Kdo vymyslel rčení, že se něco vleče jako týden před výplatou zřejmě nikdy nečekal na porod.
  2. Sice máte spoustu volného času a tím pádem i prostoru pro přemýšlení, ale na některé zásadní otázky stejně nemusíte najít odpověď. No řekněte – můžou veganky kojit nebo ne?
  3. Když už máte pět dní po termínu, začnete dost vážně zvažovat, jestli byste svého syna neměli přejmenovat na Godota.
  4. Když vám volá už i pediatr, co jako bude, můžete začít pociťovat lehký společenský nátlak.
  5. Když začnou rodit kamarádky, které mají termín dva týdny po vás, je to skvělá příležitost k aplikování všeho, co jste se naučili o zenu.
  6. Ale já to zase na druhou stranu chápu – proč chvátat ven, když narození už pak budeme celý život?

Tak se dívej jinak

Nákup brýlí pro mě bývá agonickou záležitostí. Nejdřív se stresuji, jestli mi zase nepřibyly dioptrie, pak musím obejít deset optik, než najdu obroučky, které se mi líbí. A protože nejsem zrovna bystrozraký jedinec, při zkoušení musím být nalepená pět centimetrů před zrcadlem. Takže vidím ostře buď kombinaci brýlí a jednoho oka nebo brýlí a kořene nosu. Musím pak zapojit všechnu fantazii, abych si udělala alespoň trochu ucelenou představu, jak budu vypadat.

Minule mi tímhle koktejlem nepříjemných zážitků ještě trochu zamíchala optometristka, když prohlásila, že mi ty dioptrie trochu poladí. Díky tomu jsem si pak několik dní připadala jako po požití lehkých halucinogenů. Žádnou čáru jsem neviděla rovně, podlaha se zdála být výš, než je ve skutečnosti. A když jsem se při přípravě kávy podruhé praštila o dvířka kuchyńské linky, protože jsem neviděla jejich hranu, umínila jsem si, že zítra dojdu brýle hodit optometristce na hlavu.

Jenže mozek přes noc udělal nějakou svoji magii a ráno jsem přes brýle viděla tak rovně, jako bych je nosila odjakživa. A tak teď musím přemýšlet, co všechno v životě by bylo jasnější, kdybych se na to taky naučila dívat jinak.

Co jsem se naučila v Londýně

Co jsem se naučila v Londýně
V Londýně jsem byla sice jen pár dní, ale naučila jsem se tam spoustu veledůležitých lekcí!

  1. Vrátíte se do dětských let a vyzkoušíte takové hříčky jako hledat v různě zamotaných čárách, která vede do domečku. To když se budete snažit pochopit plán metra.
  2. Vrátíte se i na střední, protože s tou perfektní angličtinou, kterou kolem sebe uslyšíte, si budete připadat, jako byste znova dělali poslechy z Headwaye.
  3. Je fajn být vzorným fotografem a pro jistotu přes noc dobíjet baterku k foťáku. Ale už není tak fajn nechat ji v nabíječce, když jdete na celý den koukat na památky. Moc toho nenafotíte.
  4. Londýn je od nás sice jen kousek, ale už jsou patrné kulturní rozdíly. Jak jinak si vysvětlit, že snídaně za dvanáct liber se může skládat pouze z jednoho croissantu a půl litru mléka?
  5. Věřte navigaci, když tvrdí, že ten park před vámi je dlouhý šest kilometrů. Protože to pak opravdu po celém dni chození v nepohodlných botech budete muset ujít.

Byli jste v Londýně? Co za život měnící zkušenosti jste si odnesli vy?

Co jsem se naučila na Maledivách

  1. Chodit zahalená od hlavy k patě má jednu nespornou výhodu: nespotřebujete moc opalovacího krému.
  2. Konzumace jogurtů je doporučena jen opravdu otrlým jedincům. Místní totiž necítí potřebu dávat je do chlaďáků.
  3. Dovolenkový jídelníček se může skládat jen z tuňáka, rýže a kokosu. Celé tři týdny.
  4. I na ostrově, který vycházkovou chůzí přejdete za patnáct minut, se vyplatí mít auto. (Na ostrově dlouhém tak, že byste ho zvládli přehodit kriketovým míčkem, auto mají také. Ale plachta, kterou je přikryté, na něj už nejspíš přirostla.)
  5. Jak zažít trochu adrenalinu? Pokuste se pochopit místní lodní přepravu. Některé spoje jezdí jen v sudý den, jiné jen v lichý. Nic nejezdí v pátek a když jsou trochu větší vlny. A pak se pokuste dostat včas na letiště.
  6. Ani po třech týdnech nemusíte rozšifrovat, jestli se autem oficiálně jezdí vpravo nebo vlevo.
  7. Pochopíte tu hluboká filosofická moudra. Třeba to, že v životě nemůžeme mít nad vším kontrolu. Nikdy totiž nevíte, co z toho, co jste si objednali k jídlu, vám skutečně přinesou. A už vůbec netušíte, co vám pak naúčtují.

Uložit

Uložit

Uložit

Uložit

Uložit

Balkonová nostalgie

Ve vzduchu poletuje kávové aroma a tančí s bílými vlasy ženy na balkoně naproti.
Laškovně jí krade jednu vrásku za druhou.
Nejdřív vrásky bolesti a rýhy smutku, pak vlnky smíchu.
Hrbatá záda, třesoucí se ruce i chrupavky uší vytahané stářím.

Všechno je pryč.
Jediné, co existuje, je tahle nestárnoucí rozmluva s větrem.
Zavřené oči, ruce svírají studené zábradlí. V březových listech šumí vzpomínky (možná i v bukových, ale ty ve městech nerostou).
Poletující vlasy vypadají jako závoj.

Letmo se usměje a na tvářích se jí objeví ruměnec.
Na co myslíš?
Na dávného milence?
Na ukradené chvilky o samotě a dopisy, které si dodnes schováváš mezi oblečením?
?

Na ulici bouchnou dveře od auta. Vítr ustane.
Konec snění. Vrásky odhrnou závoj a naskáčou zpátky na čelo.
Přitáhnout si svetr těsněji k tělu a odejít do bytu.
Rozplynout se do reality.

Chybí mi léto

  1. Ta volnost, kdy můžu jen v tričku vyběhnout ven, sednout si na lavičku před domem a užívat si, jak mě sluneční paprsky štípou na kůži.
  2. Ten neustálý pohyb, když na kole brázdím pražské ulice nebo se s batohem na zádech toulám po švitořících lesích.
  3. Ta bezstarostnost, když vím, že všechno, co opravdu potřebuji k životu, mám ve vodotěsném barelu kousek od sebe.
  4. Ta nedočkavost, když vím, že každý víkend budu někde ztracená s lidmi, kteří pro mě tolik znamenají.
  5. Ta nostalgie, když mám oči upřené do vyhasínajícího ohně a začíná na mě doléhat fakt, že každá pohádka jednou skončí.

 

 

Uložit